Výpis skalních oblastí

Rychlé vyhledávání skal a cest

Genius loci

Tyto skalní oblasti jsou v malebné krajině protkané louky, hlubokými lesy, chladnými roklemi, potůčky s meandry, které by žádný malíř nenamaloval. Věže jsou z měkkého pískovce a nedosahují velkých výšek.

Doporučujeme provozovat horolezeckou činnost za sucha. Klasifikace je ve všech oblastech saská.

První výstupy v těchto oblastí jsou datovány od r. 1888 německými lezci.

Všichni lezci jsou povinni dbát nařízení, které se liší od jednotlivých oblastí.
A to návštěvním řádem NPČŠ, nebo pokyny na stránkách ČHS.

HISTORICKÁ PRAVIDLA LEZENÍ V PÍSKOVCOVÝCH SKALNÍCH OBLASTECH

Vydáno v r. 1961 (již nejsou aktuální)

Nelze vůbec domyslit důsledky provozování horolezeckého sportu bez pravidel tj. takového provozování, při kterém by bylo ponecháno na vůli každému horolezci, aby řešil jednotlivé situace sám podle své libosti. Je pochopitelné, že by jednotlivci postupovali při zdolávání lezeckých cest různě, někdy dokonce i v rozporu s pravidly slušné hry, všeobecně platnými ve sportu.

Pravidla sportovního lezení v pískovcových skalních oblastech nebyla vymyšlena jako nějaká teorie, ale vyplynula ze zkušeností získaných za dlouhá léta provozování tohoto sportu. Lezci je postupně formulovali, a ač nebyla tato pravidla písemně zachycena, dále je tradovali a dobrovolně, v souladu se sportovní ctí dodržovali.

            Úkolem pravidel je zejména určit rozsah používání technických pomůcek, stanovit zásady sportovního lezení a takto působit, aby lezecké výstupy byly sportovně hodnotné, tj. aby byly konány vlastní silou bez používání neobvyklých umělých pomůcek.

            Sportovní hodnota vykonaných výstupů je závislá i na zajištění použitém při výstupech. Přemíra zajištění snižuje sportovní hodnotu výstupů, avšak nedostatek zajištění v případech, kdy je vážně ohroženo zdraví lezce, by byl projevem lehkomyslnosti, vlastnosti, která v horolezeckém sportu nemá místo.

            Lezecký sport v pískovcových skalních útvarech získává stále nové přívržence. Aby se horolezectví provozovalo sportovně bez závad, je nutné, aby noví horolezci byli vedeni tak dlouho, až si osvojí příslušné zásady. Je potřebí zabránit tomu, aby zejména noví, nezkušení lezci narušovali skály vysekáváním umělých stupů a chytů a zapouštěním přemíry jistících kruhů. Po chybách minulosti, o nichž svědčí četné umělé jizvy skal, je nutno se dalších chyb vyvarovat.

Zachovávání pravidel ukazuje přesvědčivě, jak vážný a opravdový je postoj lezce k horolezectví.

ZNĚNÍ PRAVIDEL

1.

Při průstupech pískovcových útvarů není zásadně dovoleno používat jakýchkoli umělých pomůcek, jimiž lze snížit obtížnost výstupu.

  1. Není dovoleno sekat do skály umělé stupy nebo chyty ani jinak porušovat přirozené složení skal (prorážet umělé hodiny).
  2. Není dovoleno používat lanových tahů a vrhů k překonání obtížných míst.
  3. Není dovoleno zatloukat do skal různé hřeby, kruhy a používat jich jako stupů a chytů. Kruhů lze používat výhradně k jištění. Rovněž není dovoleno vytahovat se při výstupu po jistících smyčkách nebo jich používat jako stupů.
  4. Není dovoleno používat, zejména k usnadnění nástupu ve spodních částech stěn, žebříků, tyčí, klád, kamenů apod.
  5. Za nesportovní se považuje taková stavění, při němž je stavějící spolulezec upevněn k jistícím bodům tak, že tyto body jsou při stavění namáhány, nebo při němž sedí stavějící ve smyčce. (Výjimka z tohoto pravidla je přípustná jedině při opakování starších cest, na kterých ani jejich objevitelé nepostupovali v duchu tohoto pravidla.)

2.

  1. Při prvovýstupech se považuje za nesportovní prostoupit stěnou před uskutečněním prvovýstupu nejprve se zajištěním z vrcholu a zkoumat možnost průstupu stěnou při slaňování (pokud nejde o uskutečnění průstupu podél slanění s věže).
  2. Za sportovní se považuje, visí-li prvolezec při zasazování jistícího kruhu ve smyčkách anebo se zajišťuje umělými pomůckami napřed k tomuto účelu zasazenými.

3.

Nemá-li stěna dostatečné množství přírodních jistících možností, zasazují se jistící kruhy v těchto případech:

  1. první kruh v okamžiku, kdy hrozí nebezpečí vážného úrazu v případě pádu.
  2. nelze-li pro překonání obtížného místa založit postačující přírodní jištění v duchu horolezeckých způsobů a zvyklostí.
  3. Je-li tah lana již tak velký, že se další lezecký postup stává nebezpečným.
  4. neskýtá-li předcházející jistící místo záruku, že v případě pádu lezce nebude ohrožena pevnost jistících pomůcek nebo jistícího bodu.
  5. je-li nebezpečí, že prvolezec v případě pádu z obtížného místa spadne až na zem.
  6. nelze-li dosáhnout vrcholu na jednu lanovou délku (30 m) a není-li jiné možnosti dobírání spolulezce.
  7. pro zajištění stávajícího spolulezce.

Lezcům, kteří zamýšlejí uskutečnit nové výstupy, se doporučuje, aby svůj záměr oznámili vrcholové komisi příslušné oblasti, která s nimi prohovoří rozmístění jistících kruhů. Kruhy je třeba umístit tak, aby cesta byla dostatečně jištěna, aby však počet kruhů nebyl zbytečně veliký.

Každý nově provedený prvovýstup musí být neprodleně oznámen vrcholové komisi příslušné oblasti, která prvovýstupy schvaluje a vede o nich evidenci.

Při opakování výstupu není zásadně dovoleno jistící kruhy přidávat ani ubírat: bylo-li původní přírodní jištění časem zničeno, může být z podnětu vrcholové komise nahrazeno kruhem.

4.

Nesportovní je záměrné připravení pomoci na vrcholu věže, kterou by měl být vystupující, zejména při pokusu o prvovýstup, vysvobozen z obtížné situace.

5.

Jištění z vyvýšeného, stranou ležícího místa (schwebe) snižuje sportovní hodnotu výstupu. I když jím není porušena zásada lezení vlastní silou bez umělých pomůcek. Proto se při prvovýstupech tohoto jištění zásadně nepoužívá. U cest takto dříve zajišťovaných se tohoto způsobu může používat i nadále, je to však třeba zaznamenat ve vrcholové knížce.

Poznámky k pravidlům.

2./b

Na 10. schůzi předsednictva ústřední sekce horolezectví ČSTV dne 24. 10. 1958, na kterém byla pravidla projednávána, bylo v tomto bodu pravidel předsednictvem uznáno, že za sportovní bude pokládáno použití umělých pomůcek k překonání přitažlivosti zemské při zapouštění kruhu prvolezcem. Na rozdíl od toho německá pravidla pro horolezectví v saských pískovcových skalních útvarech nikde neustupují od zásady lezení vlastní silou. Pro ustoupení od této zásady u nás mluví nejen rozdílná tradice a rozdílný vývoj lezení v pískovci, nýbrž i snaha pro otvírání cest těmi skalními úbočími, jejichž zlezení umožní pouze vytvoření možností pro zapuštění kruhu na kritickém místě.